Splátkový kalendář není povinnost. Někdy je lepší dlužníka žalovat, říká právník
Říká se, že v Česku je asi 200 tisíc lidí nemajetných. Proti takovým lidem se efektivita vymáhání rovná prakticky nule, uvádí advokát Tomáš Rašovský. Řada dlužníků si podle něj také neuvědomuje, že musí při vymáhání dluhu platit i náklady advokáta, soudní poplatky nebo úroky.
V posledních letech došlo k významnému nárůstu zadlužení i Čechů - nepodnikatelů. Tyto dluhy jsou navíc často vůči bankám a finančním ústavům, které běžně vymáhají pohledávky hromadným způsobem.
I v těchto případech se ale dá domluvit, jen je třeba o dluhu vědět a předložit proveditelné řešení.
Tomáš Rašovský, partner advokátní kanceláře Tomáš Rašovský, která se věnuje hromadné správě pohledávek, ale upozorňuje na "naprosto příšernou" finanční gramotnost lidí v Česku.
Když dojde k vymáhání jejich pohledávek u soudu, tak se z pohledávek v řádu stovek stanou částky desetitisícové a pokud mají dlužníci nemovitosti, tak mohou přijít i o ně.
Pokud se navíc dlužníci dostanou do takzvané "dluhové pasti", tak je může exekutor kontrolovat i každý týden doma a banky jim zablokovat jejich účty. "Lidé si vůbec neuvědomují, že není povinností věřitele uzavřít splátkový kalendář nebo odpouštět úroky," říká Rašovský.
Jak probíhá hromadná správa pohledávek?
V první fázi společnosti vykonávají spíše administrativní úkony spojené s právem. Posílají dlužníkům výzvy, snaží se jim dovolat, mají vlastní call centra a podobně. V druhé si problém berou do ruky právníci a píší žaloby, jezdí na soudy a podávají exekuční návrhy. První fázi si přitom děkají třeba banky hlavně pomocí svých vlastních inkasních oddělení nebo externích inkasních agentur.
Vaše zapojení je tedy pouze ve druhé části. Jak přesněji správa probíhá a jakých pohledávek se týká?
Jedná se o pohledávky, které jsou třeba 180 až 600 dnů po jejich splatnosti. Potom už nezbývá, než podat žalobu, protože nějaké obesílání nebo osobní vymáhání nedává smysl. My už dlužníkům nemáme co slíbit a používáme proto negativní motivaci.
Je taková lhůta běžná?
Běžná doba to určitě není, protože by si měl každý podnikatel řešit své pohledávky už v době, kdy vzniknou. To je i velký problém u nás. Uvědomělý podnikatel, který nechce zkrachovat, by měl mít nastavenm systém tak, aby to řešil v řádu dnů a týdnů, nikoliv stovek dnů.
Může to mít na něj i nějaké přímé negativní dopady?
Rozhodně. Čím starší pohledávka, tím hůře. Hlavně se to týká fyzických osob. Říká se, že asi 200 tisíc lidí je v dnešní době nemajetných. Proti takovým lidem se efektivita vymáhání rovná prakticky nule. Je naprosto běžné, že zjistíme, že nějaký dlužník má na sobě pět a více exekucí. Náš rekord byl u jednoho z dlužníků tuším dokonce šestnáct exekucí současně. U takových dlužníků potom stojí deset exekutorů a vy přicházíte až jako jedenáctý. Tam je možnost uspokojení věřitele prakticky nulová.
Jak tedy postupujete vy, když se k vám pohledávka dostane. Existuje nějaká možnost se ještě nějak domluvit?
To záleží vždy na dlužníkovi. Ti nám často říkají, že chtějí uzavřít splátkový kalendář, ale to není vůbec řešení, protože se jedná pouze o odsunutí dluhu na později. Sami jsme zjistili, že je to zbytečně strávený čas. Splátkový kalendář má výhodu pouze tehdy, pokud je připraven před notářem nebo exekutorem a je tam doložka přímé vykonatelnosti. Potom je možné jej přímo vymáhat. Je plýtváním peněz připravovat splátkový kalendář a potom zjistit, že dlužník nemá žádné peníze. To je lepší ho přímo zažalovat.
S čím by měl tedy dlužník za vámi přijít, aby bylo možné se domluvit? Pomohlo by třeba, kdyby uhradil náklady na vyhotovení splátkového kalendáře u notáře?
Rozhodně. Správný dlužník by měl navíc hlavně vědět, komu dluží. To ví ale jen minimum dlužníků a většina neví, že dluží pokuty třeba za dopravní přestupky nebo za parkování. Dlužníci si často myslí, že dluh je třeba deset tisíc korun, ale už vůbec je nezajímají náklady na soud a právní zastoupení. Pokud chce tedy dlužník nějakou protislužbu jako splátkový kalendář, tak by měl být schopen popsat a doložit třeba i dokumenty, jaké má v budoucnu možnosti splácet. A to například díky prodeji majetku nebo druhému zaměstnání manželky. Lidé si vůbec neuvědomují, že není povinností věřitele uzavřít splátkový kalendář nebo odpouštět úroky.
Liší se to nějak u automatizované správy pohledávek? Je i tam možnost domluvy?
Někdy dlužníky ještě jednou obešleme a sdělíme jim, že nyní zastupujeme věřitele jako advokátní kancelář. Potom už většina chytrých dlužníků, kteří mají peníze nebo jsou ochotni platit, platí.
Jak vůbec situace v Česku vypadá? Ví většinou dlužníci, jak splácet?
Finanční gramotnost je v Česku naprosto příšerná. Asi by se většina divila, kolik lidí si nedokáže ani vypočítat a je obrovsky překvapená, kolik dluží. Často totiž tvrdí, že už něco zaplatili a my po několika dnech zjišťujeme, že je to sice pravda, ale bylo to na úplně jiný dluh.
Kdy tedy nejvíce naroste částka, která je spojena s vymáháním pohledávek a kterou musí dlužníci platit?
V momentě, kdy je podána žaloba k soudu. Tam se to platí kolkem hned na začátku. Podruhé to potom naroste díky nákladům na právní zastoupení. Celou dobu to navíc roste o úrok a příslušenství. Hodně to stoupne třeba v případě, kdy musí exekutor prodávat nemovitost, protože je třeba uhradit náklady na dražbu nebo znalce. Může se potom stát, že kvůli dluhu několika tisíc korun může dlužník přijít i o celou nemovitost.
O kolik to může stoupnout u běžných pohledávek?
Tam to může z pětistovky nebo tisícovky i s exekutorem stoupnout třeba na patnáct nebo dvacet tisíc korun. Od 1. září navíc zdražily soudní poplatky a cena tak šla opět nahoru.
Co hrozí lidem v situaci, kdy se dostanou do dluhové pasti a už opravdu nemají z čeho dluhy hradit?
Záleží na aktivitě exekutora, který za nimi může chodit každý týden nebo měsíc, ale třeba i jednou za tři roky. Právní moc rozsudku je 10 let a pohledávky se mohou vymáhat po celou tuto dobu a nad dlužníkem tak pořád visí tato hrozba. Stigmatizace dlužníků přitom není žádná záviděníhodná situace. V práci jim strhávají peníze z účtu a navíc jim může kdykoliv zavolat banka, že mají odstavený účet a nemohou tak zaplatit třeba ani školku.
Došlo k nějaké významné změně v souvislosti s finanční krizí?
Podnikatelé si hlavně uvědomili, že správa pohledávek není něco, co by se mělo upozaďovat a musí se pohledávkami zabývat. Když to člověk nedělá rychle, tak o pohledávky může přijít. Dříve to bylo tak, že si podnikatelé skladovali pohledávky a jednou za rok přišli za právníkem s tím, aby se o pohledávky postaral. Najednou si uvědomili, že mají v pohledávkách spoustu peněz a podstatná část jejich dlužníků je na hranici konkurzu nebo likvidace a nepodáním žaloby o peníze přišli.
zdroj: Hospodářské noviny